Welcome to my blog

Kůň zná svého jezdce lépe,než jezdec svého koně....

Obecně...

Obecně...


CO TO VLASTNĚ JE ZZVJ A K ČEMU MI BUDE DOBRÁ?
Zkouška základního výcviku jezdce je vůbec první oficiální zkouška, kterou jezdec může vykonat a po jejímž splnění je evidován v České jezdecké federaci jako držitel jezdecké licence. Česká jezdecká federace (ČJF) je v podstatě hlavní administrativní středisko jezdeckého sportu v České republice, které řídí 7 odvětví jezdeckého sportu: drezúru, skokové ježdění, všestrannost (military), vytrvalost (enduranci), spřežení, voltiž a konečně také reining. Pod záštitu ČJF by měly být přidány i parajezdecké sporty. Zpět ale k hlavnímu tématu, ČJF eviduje všechny jezdce, kteří splnili ZZVJ a tím se stali držiteli jezdecké licence. Známe dva typy ZZVJ:
a) ZZVJ pony- od 8 let
b) ZZVJ klasická ("velký kůň")-od 12 let

Obě z těchto zkoušek se skládají ze čtyř částí, avšak jsou mezi nimi jisté odlišnosti. V dnešním článku se budeme zabývat klasickou jezdeckou licencí.

K čemu vám vlastně taková licence bude dobrá? Asi nejdůležitějším faktorem pro většinu uchazečů je to, že po jejím získání mohou startovat na oficiálních jezdeckých závodech (skokové ježdění, drezúra, všestrannost - pro ostatní disciplíny se vyžaduje speciální jezdecká licence). Avšak 25% všech jezdců, kteří získali licenci, tuto možnost prakticky vůbec nevyužívá. Jezdecká licence slouží především k pocitu, že jste tzv. něco dokázali a že "na to máte papír". Rozhodně se ale nedá říct, že ten, kdo zkoušku splnil, umí už úplně vše a nedělá žádné chyby. Téměř na každých zkouškách vám rozhodčí budou opakovat, že ZZVJ je teprve začátek, že se ještě budete muset hodně učit a určitě mají všichni pravdu, neboť, jak známo, není sportovního jezdce, který by vám řekl, že už všechno ví a všechno zná, naopak, řekne vám, že u koní se pořád máte co učit, každý kůň je individualita a každý vás naučí něco nového. Přesto však musím dodat, že cesta k splnění této zkoušky není rozhodně nijak jednoduchá, chce to hodně práce, hodně dřiny, protože začátky bývají nejtěžší.

JAK DLOUHO MI BUDE TRVAT PŘÍPRAVA NA ZZVJ?
Velice individuální otázka. Pro její odpověď si musíte položit hromadu dalších: Kolikrát týdně mám možnost jezdit? Skutečně můj výcvik probíhá cíleně a zaměřuje se na zlepšení mého jezdeckého umění? Co všechno hodlám obětovat a skutečně licenci chci nebo potřebuji? V neposlední řadě padne také otázka: Mám talent? Tím nechci říct, že ten, kdo nemá talent, zkoušku neudělá, avšak takový člověk bude mít cestu ke splnění zkoušky těžší a mnohdy takovou cestu ani nedokončí, neboť usoudí, že si nemusí nic dokazovat, pořídí si třeba koníka na rekreační ježdění a na lehčí jízdárenskou práci či na hobby závody, kde licence není potřeba a bude spokojený. Samozřejmě také ale může na druhou stranu dřít a vypracovávat se a je samozřejmě také možné, aby byl lepší, než ti, co talent mají a říkají si, že ten za ně udělá vše a pořádně nepracují. Zpět ale k odpovědi na naši otázku. Skutečně není lehké něco takového zodpovědět, někomu příprava trvá 2-3 roky, přičemž dochází do jezdeckého oddílu či kamkoliv jinam, kde se jezdecky vzdělává, třikrát týdně a není to jen o ježdění, nýbrž i o veškeré práci kolem koní. Jsou však lidé, kteří nemají tu možnost trénovat tak často, těm kupříkladu trvá příprava 5,6,7,8 i více let.

JSEM PŘIPRAVEN NA SPLNĚNÍ JEZDECKÝCH ZKOUŠEK, CO VŠE K TOMU POTŘEBUJI?

a) Vyberete si termín a místo ZZVJ. Tyto termíny jsou uvedeny na http://www.cjf.cz/ , je dobré vybrat místo, které od vás není nějak moc vzdálené, ale to už je věc každého zvlášť. Pošlete přihlášku.
b) Musíte být členem klubu. Připravujete-li se na zkoušky samostatně, máte vlastního koně a trénujete u sebe doma, je to samozřejmě možné, ale musíte být poté členem určitého klubu, který byste, v případě účasti na závodech, reprezentovali. Není-li pro vás důležité závodění a je vám v zásadě jedno, v kterém klubu budete zapsáni, pak vás jistě většina klubů, kde se zkoušky konají, bez problémů zapíše mezi členy, abyste se zkoušky mohli zúčastnit. Chcete-li závodit, pak vám nejspíš nebude úplně jedno, který klub budete reprezentovat. Chce to se porozhlédnout po okolí či kdekoliv jinde, vybrat klub a domluvit se s vedoucím, zda-li by byla vaše účast v klubu možná. Nechcete-li přitom však do klubu docházet, je třeba i toto vedoucímu klubu sdělit, protože jsou kluby, kde bez pravidelného docházení členy klubu být nemůžete. Ti, kteří v jezdeckém klubu nebo oddílu trénují, nemají s touto otázkou sebemenší potíže.

c) Potřebujete koně, se kterým zkouškami projdete. Zní to sice trochu směšně, mnohdy ale je taková věc problém. Licence má 4 části (s těmi vás samozřejmě v průběhu článku seznámím), z nichž ve třech koně potřebujete. Některé kluby nemají koně, na kterém by bylo možné zkouškami projít, proto je potřeba si koně na zkoušku vypůjčit. Zpravidla je možné vypůjčit si koně od klubu, kde zkoušky budou probíhat, můžete si ho ale samozřejmě vypůjčit i kdekoliv jinde. Dalším problémem je, že ne každý kůň je schopen projít všemi třemi částmi. Potom budete potřebovat např. 2 koně (jednoho na drezurní část a jednoho na část skokovou, na předváděcí část, většinou berete koně drezurního,je to ale čistě na vás). Cena za půjčení koně je různá, může stát 500 Kč i 3000 Kč za jednoho koně.

d) Ve většině klubů pořádajících zkoušky je před dnem, kdy se zkoušky plní, třídenní či vícedenní soustředění, kdy jezdci trénují praktické části, ze kterých se zkouška skládá. Mohou trénovat buď s vlastním trenérem, či s trenérem klubu, kde budou zkoušky probíhat. Tam ale stojí tréninky další připlacení (cca 50-1000 Kč za jeden trénink). Pokud se jezdec chce soustředění zúčastnit, musí počítat s výdaji za ubytování, příp. za stravu. Jede-li s vlastním koněm, musí rovněž do výdajů započítat ustájení koně a výdaje za krmivo a vymístování.

e) Nakonec musí mít uchazeč psací potřeby pro teoretickou část zkoušky, musí mít čtenáře drezurní úlohy (člověk, který v průběhu drezurní části čte cviky drezurní úlohy v předepsaném pořadí) - povětšinou je to trenér, či někdo z blízkých, kamarádů, příbuzných, můžete ale požádat i někoho z místního klubu či jinou osobu. Tou nejposlednější věcí je korektní jezdecký úbor, na zkouškách se všechny tři části řídí podle skokového úboru, tudíž kůň může mít např. martingal na drezúře apod.tedy každý uchazeč by měl mít:

bílou jezdeckou košili, bílou kravatu či vázanku nebo jezdeckou košili se stojáčkem, jezdecké sako, bílé jezdecké kalhoty (ženy mohou mít i krémové), jezdecké holinky nebo pérka s koženými jezdeckými chapsy černé barvy, musí mít helmu (do 18ti let povinná + s tříbodovým uchycením), měl by mít i jezdecký bičík a někde se vyžadují povinně bílé jezdecké rukavice.

f) Při účasti na zkouškách musíte počítat s tím, že zkoušku splníte (kvůli tomu tam ostatně jste :-)), a proto si nezapomeňte pořídit klasickou průkazovou fotku. Není potřeba přímo na zkouškách, ale v případě uspění vám rozhodčí dají Potvrzení, které musíte společně s údaji a fotkou odeslat.

g) Důležitou věcí je zápisné ke zkoušce 500 Kč, které jde do ČJF a nevrací se.

MÁM SPLNĚNÉ VEŠKERÉ PODMÍNKY PRO ÚČAST, Z KTERÝCH ČÁSTÍ SE TEDY ZKOUŠKA SKLÁDÁ, CO MĚ ČEKÁ?

Zkoušky mají, jak jsem už říkala, 4 části: skokovou zkoušku, drezurní zkoušku, předváděcí zkoušku a teoretickou zkoušku. Jejich pořadí je sice v hrubém přehledu předepsáno, ale většinou se podle něj pořadatelé příliš neřídí buď z důvodu kapacity klubu, či z časových či jiných důvodů. Každopádně v jeden den proběhnou všechny čtyři části:

A) PŘEDVÁDĚCÍ ZKOUŠKA: Obvykle bývá zařazena jako první. Každý uchazeč je oblečen v korektním úboru a má připevněné startovní číslo, které mu pořadatelé klubu přidělí, když je rozhodčí seznamuje s průběhem zkoušek. V tomto úboru bude plnit i další části zkoušky.Dále má uchazeč koně, který je podřízen pravidlům převádění, tedy je: čistý, upravený, má uzdečku a nemá žádné ochranné pomůcky. Když přijde uchazeč na řadu dovede koně před porotu, kde zastaví, snaží se, aby kůň měl vyrovnané nohy a stál klidně. Ke koni se otočí čelem a otěže, které má celou dobu dole, chytí do obou rukou. Poté rozhodčím sdělí své startovní číslo, klub, za který zkoušku dělá, představí jménem koně. Své jméno uchazeč většinou říkat nemusí, někdy ho ale rozhodčí vyžadují. Tudíž dám příklad:

Dobrý den, jmenuji se Jiří Novák, mám startovní číslo 1, reprezentuji Jezdecký klub Muška a kůň, kterého předvádím, se jmenuje Dan.

Po takovémto představení dostane od rozhodčích pokyn k předvedení, tudíž si stoupne znovu vedle koně, otěže chytí znovu ze strany předepsaným způsobem a vykročí s koněm k vyznačenému místu (obvykle kužel ve vzdálenosti 10-15 m od rozhodčích) krokem. Drží se vedle koně, neexistuje, aby šel před zvířetem a táhl ho za sebou. Snaží se mít stejný nohsled, jako přední nohy koně. U kuželu se otočí směrem doprava a nakluše (pokud má koně neochotného, většinou je možné, aby mu zezadu pomohl s naklusáním koně pomocník mírným zamlaskáním či tlesknutím). S koněm doběhne zpět k rozhodčím, zastaví, stoupne si znovu před koně, otěže v obou rukou a čeká na povel k odejití.

B) DREZÚRNÍ ZKOUŠKA: Jezdí se národní drezurní úloha Z1 nebo Z2, obě tyto úlohy můžete najít na stránkách www.cjf.cz v levém menu v sekci pravidla----drezurní úlohy. Úloha se buď losuje, nebo je přidělena všem stejná (obvykle Z1). Jezdec musí mít čtenáře úlohy. Při této zkoušce se hodnotí ovládání koně jezdcem, jezdcův sed a pomůcky. Z vlastní zkušenosti bych ráda upozornila na pár věcí, na které se většinou nepřikládá důraz, přesto je ale pro rozhodčí důležitým faktorem. Je to hned zpočátku zastavení na středu tak, aby měl kůň vyrovnané nohy, nesmíte být tzv."rozcápnutý" a poté je důležitý pozdrav, sklopení hlavy a úklona rukou, někdy stačí jen sklopení hlavy. Po celou dobu je důležité mít koně přistaveného ke správné ruce, nesmí mít hlavu vytočenou ven, pořádné projíždění rohů. Snažte se o přesnost přechodů do vyššího či nižšího chodu v předepsaném písmenu. Můžu ale znovu z vlastní zkušenosti říct, že pokud vám kůň nedejbože nenacválá ihned a v předepsaném písmenu, neznamená to, že zkouškou neprojdete. Pokud po celou dobu hezky působíte na koně, ovládáte ho, tak jeden nebo dva pokažené cviky nic neznamenají.

C) SKOKOVÁ ZKOUŠKA: Je postavený parkur ve výšce 70-90 cm, obvykle se výška pohybuje kolem 85 cm, jindy ale může mít i těch 90. Důležitým kritériem je styl jezdce, jestli "jde s pohybem" tedy jestli nebrání koni ve skoku, naopak jestli jde s ním. Ovládání koně na parkuru, správné rovné nájezdy, pokus o správné cvaly na parkuru. Pokud s koněm shodíte překážku, nic se neděje, jestli jste měli správný nájezd, šli jste s pohybem a váš styl obecně byl adekvátní, není to žádná tragédie, o shození překážek se rozhodčí nezajímají, jde jim o to,jestli překážka byla shozená vaší jezdeckou chybou, tedy špatným nájezdem nebo neovládáním koně. Plánek parkuru je na sránce http://equi.wz.cz/zzvj.html .

D) TEORETICKÁ ZKOUŠKA: Dostanete test skládající se z 35 otázek, abyste tuto část splnili, správně musí být alespoň 30. Jsou to otázky základní, jak je uváděno v předepsaných podmínkách, jsou to tyto okruhy:

- anatomie a fyziologie koně
- napájení, krmení, ošetřování a kování koně - základní věci, naučte se typy podkov, jak často se kůň kove, teplotu vody a její množství, množství krmiva a ¨jeho druhy, vše to je ve zveřejněných otázkách na webu
- úrazy a nemoci koní - nejzákladnější, nejčastější či nejzávažnější a známé nemoci koní
- základní zdravotní ošetření koně - první pomoc pro koně, počínání při příznacích určitých onemocnění, hlavně běžné věci jako jsou otoky, otlaky, apod.
- ústroj jezdců při výcviku, postroj koní - části sedla, uzdy, uzdečky, základní chrániče, ústroj jezdců netřeba vysvětlovat
- bezpečnost jezdce a základní první pomoc - stačí základní znalosti první pomoci, není potřeba učit se něco speciálního
- disciplíny jezdeckého sportu ( základní znalost pravidel) - otázky se týkají např. ústroje koně a jezdce na závodech, co smíte a nesmíte mít, poté penalizace a body, tedy hodnocení závodů, různé mimořádné podmínky apod.

Na internetu koluje pořád jeden a ten samý test s otázkami a odpověďmi můžete ho nalézt třeba i na tomto odkazu: http://equi.wz.cz/zzvj.html ; rozhodně však nečekejte, že v testu padnou přímo tyto otázky, každá otázka je jn trochu rozvedený okruh, tudíž se snažte si odpověď na otázku co nejvíce rozšířit. Dobrou přípravou je učit se z knížek, např. bych uvedla Průvodce jezdectvím od Lindy Doleželové (jsou tam také otázky a odpovědi, ale protože kniha je stará, jsou některé otázky týkající se pravidel neplatné, avšak máte tam základní informace a teorii všeho možného od výcviku koně a jezdce, přes jízdárenské cviky až po péči o koně. Šikovná kniha. Dále je dobrá kterákoliv kniha o nemocích koně, já bych doporučila Péče o zdraví koně autorů Helmuta Endeho a Ewalda Isenbügela. Rovněž doporučuji prolistovat si Skoková a Drezurní pravidla (www.cjf.cz levé menu---Pravidla) a také všeobecná pravidla, která se nachází na stejné stránce. Hodně věcí budete vědět pokud se jen pohybujete kolem koní, takže rozhodně se nemusíte moc bát, avšak také nesmíte přípravu na test podcenit.

CO KDYŽ ZKOUŠKU NESPLNÍM?
Pokud zkoušku nesplníte, nevěšte hlavu, nesplníte-li ani praktickou ani teoretickou část, můžete na zkoušku znovu za půl roku. Nesplníte-li některou z praktických částí (drezúra nebo parkur - předvádění splní vždy všichni), jdete na zkoušku rovněž za 6 měsíců. Pokud neprojdete teorií, máte možnost jít na zkoušku za 1 měsíc a plníte jen její teoretickou část. Skutečně nemusíte věšet hlavu, problémem by snad možná mohly být peníze, nebo´t výdaje za zkoušku nejsou malé, tudíž je jen na vás, jste-li ochotni se do toho znovu pustit.

16.08.2008



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se